PROLOG

jsem bláznivá
jsem zbrklá
jsem slabá
jsem žena
Co je nutnost a co jen síla strachu?

Do srdce pronikla myšlenka.
A už jí mám po krk.
A teď už plné zuby...
ale co naplat, zalezla do hlavy a ukousla si sousto.

Je někde na světě dost vody na hořící most?
Mám šanci zachránit padající krásu?
A co bude s Alenkou, až se vrátí domů?
Pochopí někdo její slzy?

Jeden světle červený dráček se na povel stulil v koutě.
A sky-blue eyed rochelle krvácí.
Křídla jim poranila hrubě, krutě nasazená svěrací kazajka.
Pozdě se anděl chytil za hlavu.
MOC MĚ TO MRZÍ! ...pošetilec.

A já, uprostřed mostu, mezi plameny svědomí sním o tom, že dole, kam dopadnu, bude všechno správné.
Možná i ta bolest.





zpět